Už zas nastal čas k výměně polic. prezidenta? Nebo už začne konat?

Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem musela prosazovat, stejně jako ostatní představitelé Věcí veřejných, jako absolutní politickou prioritu, výměnu tehdejšího policejního prezidenta Martinů, neboť se jedná o člověka Ivana Langera, který ve spolupráci zejména se šéfem protikorupční policie Vrbou toleruje, ne-li se podílí, na vynášení informací z policejních spisů. Což byl véčkařkou rétorikou vlastně ten hlavní důvod, proč je paralyzovaná činnost policie a proč není možné chytit žádnou velkou korupční rybu.

Když jsem si dnes přečetla v časopise Týden článek „Bárta a Škárka na vodě“, řekla jsem si, už je asi opět na čase vyměnit policejního prezidenta. Evidentně ani výměna odborně velmi ceněného a uznávaného policejního prezidenta Oldřicha Martinů za téměř neznámého Petra Lessyho, kterého vybírala tzv. nezávislá komise, nicméně jehož jméno (nejen) ve VV znali někteří již den před oficiálním zahájením působení této komise, nic nepřinesla. Stejně tak naprosto nezbytná, slovy Víta Bárty, která opakoval již více než rok, výměna šéfa protikorupční policie Libora Vrby za Tomáše Martince nepřinesla kýžené ovoce. Neboť redaktorka časopisu Týden Eva Pospíšilová ve svém článku píše, že disponuje částí extremně politicky a mediálně citlivého trestního spisu týkajícího se pokusu o uplacení poslanců čelním představitelem vládní koalice a šéfem poslanců VV, Vítem Bártou. Nejprve cituje část mého čestného prohlášení o uložení úplatku do advokátní úschovy, které má podle jejích slov celé k dispozici a dále pokračuje přesnými slovy mé advokátky z podání vysvětlení na policii.

Je naprosto běžné, aby se řádová redaktorka „dostala“ k listinným důkazům z nepřístupných spisů? V kolika dalších případech se to takto již stalo a ještě stane? Odmítám jakoukoliv spekulaci, že by takto detailní informace, citace a plné znění dokumentů z trestního spisu mohl poskytnout někdo z poslanců Mandátového a imunitního výboru. Jednak jsem přesvědčena o morální kvalitě svých kolegů, kteří jistě velmi dobře znají pravidla a zákony pro seznámení se s takto utajenými informacemi, a navíc je mi známo, že v době, kdy byl spis ve sněmovně připraven pro nahlídnutí členů Mandátového a imunitního výboru, byla přijata mimořádně přísná bezpečnostní opatření, která vylučovala možnost získat kopii části spisu nebo si jen něco opsat. V současné fázi vyšetřování, kdy ještě nebylo a vzhledem k imunitě ani nemohlo být sděleno obvinění, nikdo další, tedy ani Jaroslav Škárka, Vít Bárta nebo dokonce já, nemá právo nahlížet do policejního spisu. Je tedy evidentní, že informaci časopisu Týden musel vynést někdo z policejních řad. Proto se ptám, nenastal čas na výměnu policejního prezidenta anebo by stačilo, kdyby začal konat?

Na závěr si dovolím uvést na pravou míru klíčovou informaci ze zmíněného článku. Není žádný tajemstvím, že Vít Bárta dělá vše proto, aby zabránil svému vydání, včetně různých tajných dohod a jednání s představiteli různých politických stran, stejně tak i mediálními výstupy ve svůj prospěch ve spřízněných médiích. Proto není žádným překvapením, že se článek s tímto obsahem objevil právě v časopisu Týden, navíc podepsán redaktorkou Pospíšilovou. Ta by si však měla dát pozor na lživá tvrzení, která ve svém článku uvádí. Tvrzení, že v žádosti o vydání figurují pouze 4 jména, je záměrná manipulace s informacemi a nehorázná lež. Ze žádosti o vydání, kterou mi poskytl Jaroslav Škárka (tedy ten jediný kromě Víta Bárty, kdo má právo mimo Mandátového a imunitního výboru znát tyto informace), vyplývá, že byla vyslechnuta víc než polovina poslanců Věcí veřejných a jejich ministrů a dalších asi 7 osob spojených s fungováním VV a minimálně 2 novináři.

Po útocích na moji osobu, moji PR manažerku, moji advokátku a nyní zveřejněním nepřístupných informací ze spisu mne zajímá jediné, čím nás ještě Vít Bárta do hlasování o jeho vydání překvapí?