Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tanečky kolem referenda

10. 12. 2010 13:17:00
Mnohokrát jsem při debatách s občany zaznamenala názor, že politici žijí v nějakém podivném světě, odtrženém od reality a místo aby řešili problémy této země, hrají mezi sebou nějaké podivné hry. Příkladem pak je třeba zakopání se ve vnímání světa jako my a oni (rozumějme koalice a opozice), které se projevuje tím, že poslanci z jedné strany pomyslné barikády zásadně odmítají schválit zákon, předložený druhou stranou, byť by jej před tím sami prosazovali a měli jej ve svém volebním programu. Sama jsem často nechápala, proč jsou dobré myšlenky často smeteny ze stolu jen proto, že je nepředložila ta „správná“ strana, která má momentálně v Poslanecké sněmovně většinu. A zcela nepochopitelné se takové jednání stává v okamžiku, kde se poměr sil otočí a celá situace se s podobným zákonem opakuje, jen v opačném gardu. Kdo by potom věřil tomu, že to s námi politici myslí skutečně dobře? A důvěra občanů v politiku jako takovou tím dostává další citelnou ránu.

Netvrdím, že je mi taková hra nyní zcela pochopitelná, měla jsem však v posledních měsících možnost alespoň poodhalit její pravidla. A o konkrétní návrhy konkrétních zákonů zde mnohdy vůbec nejde. Dobrým příkladem může být poslanecký návrh zákona o obecném referendu, předložený kolegy a kolegyněmi z ČSSD. Věci veřejné jsou stranou přímé demokracie a zákon o obecném referendu je klíčovou součástí jejich programu, měly by tedy být stoprocentně pro a podpořit snahy kolegů ze sociální demokracie, aby zákon začal platit v co nejkratším termínu. Přesto jsme se rozhodli návrh nepodpořit. Následoval samozřejmě útok a obviňování, že jsme zradili náš volební program, jeho samotnou podstatu. Zdá se to neuvěřitelné, nepochopitelné? Pokusím se to vysvětlit.

Zákon o referendu je takovou stále se vracející kometou naší politické scény. Jen v minulém volebním období byl na pořadu jednání dvakrát – jednou z pera komunistických, podruhé zelených poslanců. A nikdy se jej nepodařilo prosadit. V tomto volebním období to byla sociální demokracie, která zvedla rukavici jako první a předběhla tak vládní koalici, která má referendum, stejně jako přímou volbu prezidenta také ve svém vládním programu. Zde bych ráda upozornila na to, že problematika referenda není vůbec jednoduchá. Prvky přímé demokracie jsou podle mého názoru potřebné a v našem politickém systému žádoucí, už tím, že mohou obnovit důvěru občanů v politiku a umožnit aktivně se zapojit do rozhodování o veřejných záležitostech mimořádného významu. Naše demokracie je však demokracií zastupitelskou a referendum má být pouze doplňkem, mimořádným nástrojem, tak aby zastupitelskou formu demokracie nenarušoval, ale naopak rozvíjel. Proto je třeba velmi pečlivě vážit, k jakým otázkám a za jakých podmínek by mělo být vypisováno.

O to větším překvapením je, že současný návrh je až na detaily téměř totožný s těmi předchozími. Opakují se stejné chyby, stejné nejasnosti a systémové nedokonalosti, pro které už byl mnohokrát smeten ze stolu. Stále chybí přesnější vymezení otázek, ke kterým referendum vypisovat nelze, stále přetrvávají nejasnosti ohledně toho, jakou sílu by zákon v něm schválený měl mít a jak jej integrovat do našeho právního řádu. Asi nejkřiklavějším příkladem je, že teoreticky by podle tohoto návrhu šlo schvalovat v referendu i státní rozpočet, což by bylo ale v evropském kontextu zcela ojedinělé. Snadno by se tak mohlo stát, že místo rozhodování o těch nejdůležitějších otázkách by opozice nechávala vypsat referendum každý rok jako vítaný prostředek, jak vládě pořádně šlápnout na krk. O tom, kolik by nás to všechny stálo se snad zmiňovat nemusím.

Nechce se mi věřit, že by si političtí matadoři nebyli těchto problémů vědomi. Vtírá se tak do mysli nepříjemné podezření, že účelem předložení návrhu není ve skutečnosti snaha o posílení prvků přímé demokracie, ale jde pouze o politické tanečky. Páni poslanci jistě vědí, že jej v této podobě nelze schválit. Zato se však výborně hodí jako klacek na Věci veřejné. Je přece tak jednoduché ukázat prstem na ty, kteří mají referendum v programu a přesto jej odmítají podpořit. Jednoduchá logika přece jasně ukazuje, kdo tady zradil svoje ideály! A je velmi snadné získat na svou stranu veřejnost, počítáme-li s tím, že si konkrétní návrh nikdo nepřečte. Je to sázka na jistotu, jednoduchý způsob jak získat politické body.

Vás, kteří jste se pročetli až sem, bych chtěla ujistit, že Věci veřejné svůj program nezrazují. Referendum zůstává klíčovým prvkem našeho programu a na jeho zavedení trváme. V současnosti pracujeme na vládním návrhu zákona, který se pokusí nedostatky odstranit a zavést referendum jako smysluplný prvek našeho politického systému. Jako nástroj, umožňující zvýšení zapojení občanů do politiky, ne jako nástroj politikaření. Referendu říkáme ano, legislativnímu zmetku ne!

Autor: Kristýna Kočí | pátek 10.12.2010 13:17 | karma článku: 13.65 | přečteno: 1341x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

David Vlk

Rusové jsou prostě pořád Rusáci

Imperialistický stát růžolících drbanů, který si vždy z Evropy utrhl co chtěl, požvýkal to, rozkradl, rozebral na součástky, vycucal nerostné suroviny a technologie a vládl tam za pomocí argumentů s tankovými pásy.

21.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 364 | Diskuse

Jan Dvořák

Policie se s vydávačkou tumlovala, ale teď bude na čekačce

Policie si s žádostí o vydání zločinných poslanců Babiše a Faltýnka pospíšila. Už ve sněmovně žádost o vydání je. Nenaplnil se optimistický scénář, že policie bude vyčkávat na nového ministra, a pak že se uvidí, spíš neuvidí.

21.11.2017 v 16:10 | Karma článku: 23.31 | Přečteno: 846 | Diskuse

Karel Januška

Obvinění v poslanecké sněmovně

Absurdistán je pro naši republiku případný název. Policista z nějaké vyšetřovací skupiny došel k závěru, že jednání některých občanů může být kvalifikováno jako trestný čin.

21.11.2017 v 14:50 | Karma článku: 28.60 | Přečteno: 969 | Diskuse

Petr Suda

Když se pravdě dopátrat lze, ale není vůle

Blahopřání Duky Okamurovi je klasickým příkladem, kdy se dopátrat pravdy lze, ale z „pragmatických“ (či jakýchsi jiných) důvodů, se raději pravda nezjistí či zjistit nechce.

21.11.2017 v 13:20 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 535 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme - už jste taky začali konečně "makať"?

Tedy nemyslím děvčatům pod sukně ... myslím spíš "jako" pro lidi! Protože v tom druhém případě, byste zvláště dnes, velmi tvrdě narazili - na rozdíl od toho, budete-li chtít makat na zneužívání dotací. Nebo ne?

21.11.2017 v 12:58 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 522 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1955
Nezařazená poslankyně.3 roky pracovala v PS nejprve v Oddělení komunikace a vzdělávání a následně v Protokolu předsedy PS. Studentka 5. ročníku Politologie na FF UK se specializací na stranické a volební systémy a EU, kterou studovala také na Institutu politických věd (Sciences Po) v Paříži. Získala stipendium na letní školu Turecko-EU, které se účasnilo 20 studentů z celého světa.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.