Kdo se (vy)zná, ten si titul koupí, ale co my ostatní?
Vlastní zkušenost mi říká, že minimálně ve Francii nikoliv. Díky laskavému přispění Evropské unie a doporučení mateřské Filosofické fakulty jsem totiž měla možnost studovat na jedné z nejprestižnějších univerzit politických věd vůbec - Sciences Po v Paříži. Již jen propracovaný mechanismus „umožnění“ studia spočívající v několika kolovém dokazování studijních a jazykových kvalit v podobě povinných testů z jazyka i vysoce odborných politologických znalostí jasně naznačoval, že studium rozhodně nebude jednoduché. A to jsem se doufala, nejspíše v duchu mezi vysokoškoláky již kultovního filmu Erica Klapische Erasmus, že mé zahraniční studium se ponese v duchu „lidštějšího přístupu k ubohému zahraničnímu studentovi“, tedy minimum přednášek a maximum příjemného popíjení francouzského vína, filosofických debat v kavárnách či barech či poznávání reality pařížského života. Jak moc jsem se mýlila. Hned na první přednášce mi došlo, v čem spočívá ona „prestižnost“ Sciences Po. Úroveň kvality vzdělání zajištěná opravdovými odborníky z celého světa jen doplňovala pro mne dosud nevídaný opravdový zájem ze strany studentů. A to většina studentů byla z vysoce postavených rodin, ne nadarmo jsou absolventy této univerzity většina francouzských špičkových právníků, diplomatů a politiků, včetně jejích prezidentů, Chiraca či Sarkozyho nevyjímaje. Zájem o studium na této univerzitě je enormní a je ohromnou ctí být jejím studentem. A to ze všech vrstev a sociálních tříd. Velice zajímavý se pro mne jevil systém placení školného odvislý od platu rodičů, pro studenty z chudých rodin bylo připraveno stipendium, naopak pro bohaté bylo velmi vysoké školné. Ovšem během vlastního studia se nikdy nikdo nezajímal, z jaké rodiny pocházíte. Pravidla studia byla totiž pro všechny stejná, jedno zda jste zahraniční student, prominentní Pařížan či z Provence. Zkoušky, testy či odborné prezentace (zvaná exposé tolik pro tuto školu typická) byly téměř každý týden a nikdo, naprosto nikdo, si nikdy nedovolil nebýt připraven. Každý totiž moc dobře věděl, že jeden jediný výpadek mohl znamenat nesplnění povinného bodového limitu a konec studia. A tak jsem dobrovolně, stejně jako všichni ostatní, trávila dny a mnohdy i noci v knihovně. Stejné to bylo s účastí na přednáškách. Zvyklá, tolik typickému pro české školství, občas „zaspat“ a přednášku vynechat jsem byla velmi překvapená, že na Sciences Po je 90% povinná účast a že se opravdu kontroluje a dodržuje. To si pak nikdo nedovolí nepřijít na hodinu, natož nepřijít celý rok, jak se evidentně běžně dělo na fakultě v Plzni. Studium na Sciences Po nebylo rozhodně lehké, ale strašně moc mi dalo. Zejména mne však ujistilo v tom, že budoucí francouzští právníci, ekonomové či prezidenti budou své práci opravdu rozumět nebo alespoň proto budou mít opravdu dobré předpoklady, neboť vystudovat tuhle školu znamená poctivě se tomu věnovat a hodně se toho naučit. To se však bojím, zejména v politice, není vždy případ České republiky. Tady je ještě pořád možné, že si někteří prominenti tolik potřebný titul koupí. Bohužel však tímto vrhají stín i na nás ostatní, kteří studujeme poctivě. Jsem přesvědčena o tom, že na plzeňských právech devadesát procent studentů vystudovalo či studuje poctivě a kauza, jíž jsme dnes svědky, je otázkou jen pouhých několika málo vyvrhelů, nicméně reputaci to kazí všem.
Kristýna Kočí
Vydat, či nevydat?
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR dnes rozhoduje o vydání poslance Otto Chaloupky k trestnímu stíhání pro podezření z korupce. V tomto volebním období je to již pátý případ, kterým se sněmovna zabývá. A předpokládám, že nikoliv poslední.
Kristýna Kočí
Další tanečky VV a ODS, aneb slovo premiéra neplatí? Už zase?
Poslední dny stojí koalice opět před vážnými problémy, ne-li dle slov jejich čelních představitelů, před krachem. Po kolikáté to za poslední půlrok už asi je? Těžko spočítat. Tentokrát se však nejedná o ministerstvo vnitra, policejního prezidenta, ministerstvo spravedlnosti, setrvání ABL ve vládě, o extremistu na MŠMT, ale, o pro vládu asi nejzásadnější věc, rozpočet a jeho určení daní. V koaliční smlouvě jsme se (používám záměrně jsme, ačkoliv dnes bych se za člena koalice prohlásila jen stěží, ale protože jsem koaliční smlouvu spoludojednávala) jasně zavázali, že cílem je dlouhodobá stabilní dohoda, která formou zákona stanoví příjmy obcí tak, aby se snížil současný diskriminační rozdíl příjmů na obyvatele mezi nejchudší a nejbohatší obcí a aby to odpovídalo situaci ve vyspělých zemích Evropské unie.
Kristýna Kočí
Už zas nastal čas k výměně polic. prezidenta? Nebo už začne konat?
Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem musela prosazovat, stejně jako ostatní představitelé Věcí veřejných, jako absolutní politickou prioritu, výměnu tehdejšího policejního prezidenta Martinů, neboť se jedná o člověka Ivana Langera, který ve spolupráci zejména se šéfem protikorupční policie Vrbou toleruje, ne-li se podílí, na vynášení informací z policejních spisů. Což byl véčkařkou rétorikou vlastně ten hlavní důvod, proč je paralyzovaná činnost policie a proč není možné chytit žádnou velkou korupční rybu.
Kristýna Kočí
Vyslovme současné vládě nedůvěru!
Do politiky jsem vstupovala s cílem pomoci vymýtit z ní korupci, učinit ji veřejnou a čitelnou. I díky tomu jsem ve volbách do Poslanecké sněmovny získala třetí největší počet preferenčních hlasů za Věci veřejné. Jako členka K9 a předsedkyně poslaneckého klubu jsem se podílela na sestavování vlády a podepsala koaliční smlouvu. Události posledních týdnů však nezvratně poškodily důvěryhodnost a program nejen politické strany VV, ale vlády samotné. Do těchto dnů jsem současnou vládní koalici podporovala, nyní ale vládu nepodpořím.
Kristýna Kočí
Komu tady (ne)jde o zdraví?
Minulý týden byl v Poslanecké sněmovně docela poučný. Ukázal nám mimo jiné, jak si komunisté představují ochranu ovzduší. To, že je Ostravsko nejvíce znečištěným regionem v Evropské unii, je smutný fakt. Není se co divit, že třeba v Radvanicích a Bartovicích je vůbec nejvyšší počet dětských astmatiků, že se zde umírá dřív, než jinde v republice. Zoufalí občané už léta žádají, aby je stát ochránil. Politici odpovídají, že nemají nástroje, jak to změnit...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1959x