Česká republika plánuje nakoupit obrněná vozidla za 2 miliardy. Dnes se objevila informace, že by se o nákup 130 lehkých obrněných vozů měla podělit se Slovenskou republikou. Obecně idea rozdělení nákladů a sjednocení zbraňových systémů je správná. Ovšem s útratou 2 miliard v době rekordního zadlužení České republiky rozhodně nelze souhlasit. Navíc bez transparentního výběrového řízení.
Že se ale divím, vždyť Česká armáda má přece s neprůhlednými nákupy značné zkušenosti. Jasným příkladem je podivný nákup/pronájem stíhaček Jas-39 Gripen. Původní nákup 24 stíhaček za 60 miliard se vyměnil za pronájem na deset let 14 stíhaček za 20 miliard. A to nezmiňuji otázku korupce, která podle švédské televize dosáhla výše 3 miliard korun. Zajímavá se v tomto ohledu jeví skutečnost, že naproti nečinnosti v naší zemi v Británii chystá protikorupční Úřad pro vyšetřování závažných podvodů připravovat žalobu. Obecně myšlenka spolupráce menších zemí v rámci armádního vybavení je však rozhodně správná. Na základě nejmodernějších bezpečnostních analýz se totiž ukazuje, že by se menší státy (ČR, Rakousko, Maďarsko, Slovensko…) měli dohodnout a postavit jednu „velkou společnou armádu“ v rámci EU. Každá země by se pak specializovala na určitý segment armády, což by samozřejmě vedlo ke vzniku opravdu akceschopné, vysoce moderní a komplexní armády schopné konkurovat armádě velkých států a zejména k výrazné finanční úspoře jednotlivých států. Dalším pozitivním aspektem této specializované integrované armády by bylo jistě zbavení se oné mnohdy kritizované závislosti na USA. Někdo by mohl namítnout, že specializací armády Česká republika přijde o základní prvek své suverenity. To ale není pravda. Faktem totiž je, že ČR rozhodně ani dnes nemá plně vybavenou armádu připravenou účinně bránit stát. To však není problém pouze naší země. Obecně žádný menší stát, natož evropský, není schopný postavit vlastní, komplexní armádu. Navíc, co se Evropy týče, ani není důvod, neboť vojenský konflikt zde rozhodně nehrozí. Tuto myšlenku potvrzuje i jedno z nejvýznamnějších děl dvacátého století - Střet civilizací. Samuel Huntington zde jasně definuje oblasti s rizikem vzniku konfliktu jako hranice mezi tzv. civilizacemi (západní, pravoslavná, latinskoamerická, islámská, buddhistická, čínská, japonská, subsaharská Afrika). Právě tyto oblasti (Balkán, Bělorusko, Ukrajina, kavkazské státy, Východní Timor) jsou i dnes odborníky na bezpečnost považovány za ohniska vojenských konfliktů. Naproti tomu Česká republika leží uvnitř bezpečné západní euroatlantické civilizace, a tudíž bezprostřední vojenský konflikt jí nehrozí. Změna konceptu armády je tak naprostou nutností. Dočkáme se?
