Premiér Jan Fischer dnes oznámil, že by vláda měla do 20. října představit českého komisaře. Kandidátů na tento post má požehnaně. ODS oficiálně nominovala Alexandra Vondru, ale podivná, ovšem již tradiční, slovní hrátka mezi předsedy nejsilnějších stran i jejich návštěva Bruselu odkazuje na stále nejasné ambice samotného Topolánka. ČSSD po dlouhé době váhání mezi Švejnarem a Špindlou označila za svého oficiálního kandidáta druhého ze jmenovaných. Švejnar se však o své místo na slunci bát nemusí, oficiálně ho totiž nominovali Zelení. KDU-ČSL nabízí Pavla Svobodu a po zadu nezůstává ani KSČM, která představila jako svého kandidáta jediného českého muže ve vesmíru, Vladímíra Remka. Naštěstí ani jeho vesmírná zkušenost mu snad nebude na cestě do sídla EU nic platná. Otázka však je, komu a jaká zkušenost platná v dnešní době bude.
Česká republika se začíná ocitat v rámci Evropské unie v izolaci a je čím dál tím častěji terčem mnohdy oprávněné kritiky. Je naprosto nezbytné z této izolace vystoupit, a proto by měla Vláda České republiky co nejdříve představit jméno budoucího komisaře. Delší otálení povede k dalšímu snižování již tak pošramocené pověsti České republiky u našich evropských partnerů. Navíc velmi reálně hrozí nebezpečí, že pro českého komisaře zůstane nejméně významné portfolio. Nebo ještě hůře, Česká republika nedostane komisaře žádného, což v případě nepřijetí Lisabonské smlouvy a tedy v souladu se smlouvou z Nice, která hovoří o nutnosti snížení aktuálního počtu komisařů, není nemožné.Navrhnout kandidáta předsedovy Evropské komise je výhradní pravomocí vlády a není k němu potřeba souhlasu parlamentu. Naopak vyčkávání na souhlas parlamentních stran je naprostou chybou. Obě největší strany stojí za nevídanou ztrátou prestiže a postavení naší země v EU, ať už jím bylo shození vlády v době českého předsednictví opozicí vedenou ČSSD či neustálé odkládání ratifikace Lisabonské smlouvy zejména ze strany Senátu a jemu dominující ODS. Vyčkávání na souhlas či dokonce návrhy na kandidáty těchto stran na post eurokomisaře je proto nepatřičné. Navíc vzhledem k současné krizi a znechucení občanů z parlamentních stran by snad Vláda od nich ani neměla přijímat kandidáty na takto významný post. Jejich případná domluva, pakliže je vůbec možná, o čemž po posledních zkušenostech značně pochybuji, by stejně vznikla na základě „politické šmeliny“ v duchu já tobě komisaře, ty mi ministra apod.Vláda by proto měla jasně přijít s vlastní alternativou. Měla by však mít neustále na vědomí, že Komisařem by se měl stát člověk, odborník, který zná velmi dobře fungování Evropské unie, má zkušenosti z práce pro unijní instituce a současně rozumí českému politickému prostředí. Podmínkou by též mělo být dlouhodobé úspěšné působení ve vládě České republiky.Z výše navržených osobností tyto podmínky splňuje jen málo osobností, nesporně Vladimír Špidla, Mirek Topolánek či Alexandr Vondra. Ovšem nikdo z nich se nemůže pochlubit, že byl u zrodu očekávaného základní kamene nové Evropské unie, Lisabonské smlouvy. Jeden z kandidátů na post eurokomisaře však tuto zkušenost má – Josef Zieleniec. Josef Zieleniec totiž v Konventu o budoucnosti EU spolutvořil první evropskou ústavu, jejíž reformovanou verzí Lisabonská smlouva nesporně je. Není proto mnoho českých politiků, kteří by tento dokument, který stále ještě hýbe českou i evropskou společností, znal lépe. Jeho výběr by proto byl jakýmsi symbolickým krokem České republiky „zpět“ do EU. Fakt, že pana Zielenience navrhli menší neparlamentní strany Věci veřejné a SNK Evropští demokraté by proto rozhodně neměl být důvodem, proč toto jméno nebrat v potaz.
